Jistina

Jistina je centrální pojem každého úvěru. Při uzavření smlouvy banka jistinu vyplatí dlužníkovi (jednorázově nebo postupně), a ten ji postupně vrací — buď v jedné částce na konci splatnosti (bullet úvěr), nebo postupně formou pravidelných splátek, které kromě úroku obsahují i úmor jistiny. ^[1]

Jak se jistina snižuje

U anuitního splácení tvoří v každé splátce jistinu jen rozdíl mezi anuitou a úrokem za dané období. Na začátku splácení připadá většina anuity na úrok a jen malá část na úmor jistiny — proto klesá zůstatková jistina v prvních letech pomalu. S rostoucí dobou splácení podíl úmoru roste.

Příklad

Hypotéka 3 000 000 Kč, sazba 5,2 % p. a., splatnost 25 let, anuita 17 871 Kč měsíčně. V první splátce úrok činí 13 000 Kč a úmor jistiny 4 871 Kč. Po 12 měsících klesne zůstatková jistina o přibližně 60 000 Kč — tedy z 3 000 000 na zhruba 2 940 000 Kč. Po 5 letech zaplacených splátek bude zůstatková jistina kolem 2 660 000 Kč, po 15 letech kolem 1 540 000 Kč.

Jistina vs. celková dlužná částka

V hovorové řeči se pojmy jistina a „dluh" často zaměňují, ale ekonomicky jde o dvě odlišné veličiny. Celková dlužná částka v daném okamžiku se skládá ze zbývající jistiny a kumulovaných úroků a poplatků, které ještě nebyly uhrazeny. Při výpočtu úroku za další období banka pracuje pouze s jistinou; úroky z úroků (kapitalizace) jsou u řádně spláceného úvěru výjimečné a smlouva je musí výslovně uvádět.

Mimořádná splátka jistiny

Mimořádná splátka snižuje jistinu mimo plánovaný splátkový kalendář. U spotřebitelských a hypotečních úvěrů je právo na mimořádnou splátku zakotveno v zákoně č. 257/2016 Sb. Banka může za mimořádnou splátku mimo refixaci požadovat účelně vynaložené náklady, ale jejich výši zákon omezuje. Mimořádná splátka má dva možné dopady: zkrácení doby splácení při zachování splátky, nebo snížení splátky při zachování doby. Variantu si dlužník volí.

Jistina v jiných kontextech

Pojem jistina se používá i mimo úvěrové vztahy — u dluhopisu se jistinou rozumí nominální hodnota, kterou emitent vrátí investorovi v den splatnosti, u směnky směnečná suma. Ve všech případech platí stejný princip: jistina je „základ", ze kterého se počítá výnos nebo úrok.