Anuita

Anuitní splácení je nejrozšířenější způsob splácení hypoték, spotřebitelských úvěrů a leasingu v České republice. Pro dlužníka znamená předvídatelnost: měsíční splátka se po celou dobu fixace nemění, a domácnost ji tak může pevně zařadit do svého rozpočtu. ^[1]

Vzorec

Měsíční anuitní splátka A se počítá podle vzorce:

A = P × i / (1 − (1 + i)^(−n))

kde:

• P — výše jistiny v Kč
• i — měsíční úroková sazba (roční sazba dělená 12, v desetinném tvaru)
• n — počet měsíčních splátek

Příklad

Jistina 3 000 000 Kč, roční úrok 5,2 %, splatnost 25 let (300 splátek). Měsíční sazba i = 0,052 / 12 ≈ 0,00433. Výpočet:

A = 3 000 000 × 0,00433 / (1 − (1 + 0,00433)^(−300)) ≈ 17 871 Kč

V první splátce zaplatí dlužník na úrocích 13 000 Kč a na jistině 4 871 Kč. V poslední splátce naopak připadne na jistinu téměř celá anuita a jen drobná část na úrok. Celkem za 25 let zaplatí přibližně 5,36 milionu Kč, z toho 2,36 milionu na úrocích.

Anuitní vs. degresivní splácení

Alternativou je degresivní (lineární) splácení, kde se úmor jistiny v každé splátce drží konstantní a celková splátka klesá s tím, jak se snižuje dlužná jistina. První splátky degresivního splácení jsou vyšší než u anuity, poslední nižší. Celkový zaplacený úrok je u degresivního splácení nižší, protože dlužník umořuje jistinu rychleji. České banky nabízejí tento režim výjimečně, typicky u podnikatelských úvěrů; standardní spotřebitelská a hypoteční nabídka pracuje s anuitou.

Mimořádná splátka v anuitě

Mimořádná splátka jistiny v rámci anuitního úvěru má dva možné dopady — buď zkrátí dobu splácení při zachování splátky, nebo sníží splátku při zachování doby. Zákon č. 257/2016 Sb. dává spotřebiteli právo splatit hypotéku k datu refixace bez sankce; mimo refixaci může banka účtovat účelně vynaložené náklady, jejichž výši ale zákon omezuje.