Zástavní právo

Zástavní právo je způsob, jak věřitel snižuje své riziko. Poskytne-li banka hypotéku, nemůže si být jistá, že dlužník bude splácet 20–30 let. Zástavní právo k nemovitosti dává bance právní nástroj: nesplácíte-li, může banka (po právním procesu) nemovitost zpeněžit a pohledávku uhradit z výtěžku. ^[1]

Vznik a zápis zástavního práva

Zástavní právo k nemovitosti vzniká zápisem do katastru nemovitostí. Bez tohoto zápisu zástavní právo neexistuje — proto banka zpravidla nevyplatí úvěr dříve, než je zástavní právo zapsáno (nebo je použita jiná právní forma jistoty po přechodnou dobu). Zápis zajišťuje notář nebo katastrální úřad na základě zástavní smlouvy.

Co zástavní právo v katastru znamená

V výpisu z katastru nemovitostí (list vlastnictví) je zástavní právo uvedeno v části C — omezení vlastnického práva. Tato poznámka říká: na nemovitosti vázne závazek vůči konkrétnímu věřiteli. Kupující nemovitosti si musí před koupí zkontrolovat, zda je zástavní právo vymazáno nebo zda koupě proběhne tak, že hypotéka bude prodajem splacena. ^[2]

Výmaz zástavního práva

Po splacení celé hypotéky banka vydá souhlas s výmazem zástavního práva z katastru. Výmaz si musí dlužník (nový bezvýhradní vlastník) sám zajistit podáním návrhu na katastrální úřad — zpravidla za správní poplatek. Banka výmaz automaticky nezajišťuje. Dokud zástavní právo v katastru je, nemovitost je z pohledu práva „zatížena".