Neúčelový úvěr

Neúčelové úvěry jsou populární pro svou flexibilitu — věřitel nevyžaduje doložení faktury, smlouvy ani jiného dokladu o použití peněz. Za tuto flexibilitu zpravidla platíte vyšší úrokovou sazbu než u účelových úvěrů (jako je hypotéka na koupi nemovitosti nebo úvěr ze stavebního spoření). ^[1]

Typy neúčelových úvěrů

Osobní půjčka je nejběžnější forma. Nezajištěná — věřitel nemá zástavní právo k majetku — a proto má zpravidla vyšší sazbu než zajištěný úvěr.

Americká hypotéka je neúčelový úvěr zajištěný zástavním právem k nemovitosti. Díky zástavě dosahuje nižší sazby než nezajištěná osobní půjčka, ale při nesplácení riskuje dlužník přijít o nemovitost. ^[2]

Kontokorent a kreditní karta jsou revolvingové formy neúčelového úvěru — čerpá se průběžně do limitu.

Na co si dát pozor

Protože věřitel neví, na co peníze použijete, posuzuje úvěruschopnost zejména z příjmů a výdajů, nikoli z hodnoty financovaného aktiva. Pokud neúčelový úvěr slouží k financování spotřeby nebo ke splacení jiných dluhů, neřeší problém — jen ho přesouvá. Konsolidace existujících drahých dluhů do jednoho levnějšího je legitimní použití, pokud je provázena změnou v hospodaření.