Konsolidace

Konsolidace je administrativně jednoduchá, ekonomicky složitější. Klient má místo pěti splátek u různých věřitelů jednu splátku u nového. To zlepšuje přehled, snižuje riziko zapomenutého splátkového termínu a často snižuje měsíční zatížení. Cena za to je typicky prodloužení doby splácení a vyšší celkové úroky zaplacené za dobu úvěru. ^[1]

Kdy konsolidace dává smysl

• Klient má více drobných úvěrů s vysokou RPSN (kreditní karty, kontokorent, krátkodobé spotřebitelské úvěry) a může je sloučit do jednoho úvěru s podstatně nižší RPSN.
• Měsíční DSTI klesne natolik, že domácnost získá rezervu pro běžné výdaje a nemusí si dále půjčovat.
• Bonita klienta umožňuje sjednání konsolidačního úvěru za rozumných podmínek (klient ještě nemá negativní záznamy v registrech).
• Klient nemůže pohodlně refinancovat jednotlivé úvěry — banky odmítají refinancování úvěrů s prodlením.

Kdy konsolidace nedává smysl

• RPSN nového úvěru je vyšší nebo srovnatelná s RPSN původních úvěrů (po započtení poplatků za sjednání).
• Konsolidace prodlouží dobu splácení natolik, že celková zaplacená částka výrazně vzroste, aniž by měsíční splátka klesla úměrně.
• Klient po konsolidaci znovu vyčerpá uvolněnou bonitu — vezme si nový spotřebitelský úvěr nebo začne čerpat kontokorent. Tím dluhová past pokračuje, jen z vyššího základu.
• Klient je již v exekuci — konsolidace není řešením, banky takový úvěr neposkytnou.

Co srovnávat

Klíčová čísla: RPSN nového úvěru vs. vážený průměr RPSN původních úvěrů, celková doba splácení, celková zaplacená částka (suma všech splátek), výše měsíční splátky, případné poplatky za sjednání nového úvěru a sankce za předčasné splacení původních úvěrů. ^[2] Pokud klient slučuje hypotéku se spotřebitelskými úvěry do nové konsolidační hypotéky, srovnání je složitější — hypoteční úroková sazba je typicky výrazně nižší než u spotřebitelských úvěrů, ale úvěr je dlouhodobý.

Praktický průběh

Klient požádá novou banku o konsolidační úvěr a doloží stávající úvěrové smlouvy. Banka posoudí úvěruschopnost a schválí limit. Po podpisu smlouvy banka peníze nepoukáže klientovi, ale přímo splatí původní věřitele. Klient pak splácí pouze novou banku. U konsolidace, která zahrnuje hypotéku, je proces delší — vyžaduje ocenění nemovitosti, vklad zástavního práva a často i čerpání ve více tranších.