Úvěr

Úvěr je v právním smyslu odlišný od zápůjčky. Zápůjčka vzniká fyzickým předáním peněz nebo věcí; úvěrová smlouva vzniká samotnou dohodou — věřitel se zavazuje peníze poskytnout, ale fakticky je předá až později, na vyžádání dlužníka. ^[1] V běžné řeči se ale rozdíl stírá a oba pojmy se zaměňují.

Účastníci úvěrového vztahu

• Věřitel — strana poskytující prostředky. U regulovaných úvěrů musí mít oprávnění ČNB.
• Dlužník — strana přijímající prostředky a zavázaná k jejich vrácení s úrokem.
• Spoludlužník — další osoba zavázaná solidárně s dlužníkem (typicky manžel/manželka u hypotéky).
• Ručitel — osoba, která se zavazuje uhradit dluh, pokud tak neučiní dlužník.
• Zástavce — osoba, jejíž majetek slouží jako zástava (u hypotéky obvykle dlužník sám, ale může to být i třetí osoba).

Klíčové parametry úvěru

• Jistina — výše poskytnutých prostředků.
• Úroková sazba — cena za zapůjčení, vyjádřena v % p.a.
• Doba splatnosti — období, ve kterém má být úvěr splacen.
• Splátka — anuitní (pevná) nebo lineární (klesající), zpravidla měsíční.
• RPSN — souhrnný ukazatel zahrnující úroky i poplatky.
• Zajištění — zástavní právo, ručení, biankosměnka, pojištění schopnosti splácet.
• Účel — účelový (na konkrétní věc), neúčelový (volné použití).

Hlavní typy úvěrů

Bankovní — banka jako poskytovatel, regulace přes zákon o bankách a (u spotřebitele) zákon o spotřebitelském úvěru. Nebankovní — samostatný nebankovní poskytovatel s licencí ČNB. Mezipodnikové (např. dodavatelské úvěry) — mezi obchodními partnery, mimo regulaci spotřebitelského úvěru. Mezi soukromými osobami — typicky zápůjčka, mimo regulaci, pokud nejde o systematickou činnost.

Podle účelu

• Hypoteční úvěr — na bydlení, zajištěný nemovitostí.
• Spotřebitelský úvěr účelový — auto, vybavení, dovolená.
• Spotřebitelský úvěr neúčelový — volné použití.
• Konsolidační úvěr — sloučení více úvěrů.
• Kontokorent — povolené záporné zůstatky účtu.
• Kreditní karta — revolvingový úvěr.
• Provozní úvěr (pro firmy) — financování provozního cyklu.
• Investiční úvěr (pro firmy) — pořízení dlouhodobého majetku.

Práva spotřebitele u regulovaných úvěrů

Spotřebitelské úvěry podléhají zákonu č. 257/2016 Sb., který stanoví povinnosti poskytovatele (informační povinnost, posouzení úvěruschopnosti, omezení sankcí) a práva spotřebitele (odstoupení do 14 dnů, předčasné splacení s omezenou sankcí, mimosoudní řešení sporů u finančního arbitra). ^[2] U úvěrů mezi podnikateli nebo mezi soukromými osobami tato práva neplatí — vztah se řídí čistě smlouvou a obecnými ustanoveními občanského zákoníku.