Behaviorální finance

Klasická ekonomická teorie staví na předpokladu, že lidé maximalizují svůj užitek a zpracovávají informace racionálně. Behaviorální finance — jejichž průkopníci Daniel Kahneman a Amos Tversky dostali za výzkum Nobelovu cenu — tento předpoklad zpochybnily. Dokumentovaly, že lidé se systematicky chovají předvídatelně iracionálně. ^[1]

Nejčastější kognitivní zkreslení

Averze ke ztrátě: ztráta 10 000 Kč bolí přibližně dvakrát více, než těší zisk stejné výše. To vede k přílišné opatrnosti v dobrých časech a k panikářskému prodeji při poklesech.

Kotvení: rozhodnutí jsou ovlivněna první číslo, které investor slyší (nákupní cena, historické maximum). Akcie koupená za 1 000 Kč a nyní za 600 Kč není „levná" — je prostě za 600 Kč.

Potvrzovací zkreslení: investor vyhledává informace, které potvrzují jeho existující přesvědčení, a ignoruje protiargumenty.

Přehnaná sebejistota: většina lidí se hodnotí jako nadprůměrní řidiči i investoři. Studie výnosů aktivně spravovaných portfolií ukazují, že tato sebejistota je u investorů statisticky neodůvodněná.

Praktický dopad na investování

Průzkumy konzistentně ukazují, že průměrný investor dosahuje výrazně horších výsledků než průměr trhu — ne kvůli špatné volbě fondů, ale kvůli špatnému načasování nákupů a výprodejů. Antidota: automatické pravidelné investování (DCA), diverzifikace a záměrné snížení frekvence sledování portfolia.