Aktivní správa

Aktivní správa je způsob řízení investičního fondu, při němž portfolio manažer cíleně vybírá konkrétní cenné papíry místo toho, aby mechanicky kopíroval složení tržního indexu. Cílem je překonat benchmark — například index PX, S&P 500 nebo MSCI World. Za toto aktivní rozhodování investor platí vyšší správcovský poplatek. ^[2]

Náklady: TER aktivní vs. pasivní správy

Hlavním měřítkem ročních nákladů fondu je TER (Total Expense Ratio) — celkové roční náklady vyjádřené jako procento spravovaných aktiv. U aktivně spravovaných fondů se TER typicky pohybuje mezi 1 % a 2,5 % ročně, v závislosti na třídě aktiv a regionu. U pasivních ETF kopírujících globální indexy se TER pohybuje od 0,05 % do 0,5 %. Rozdíl na první pohled nevypadá dramaticky, ale na dvacetiletém horizontu dokáže rozdíl 1,5 procentního bodu TER pohltit třetinu výsledného výnosu portfolia.

Mimo TER může aktivní fond účtovat výkonnostní poplatek (performance fee), typicky 10–20 % z výnosu přesahujícího benchmark nebo tzv. high-water mark. Tyto poplatky se projevují pouze v dobrých letech, ale snižují výnos v době, kdy ho investor ocení nejvíc.

Co je benchmark

Benchmark je referenční index, vůči němuž se měří výkon fondu. Akciový fond investující do velkých evropských společností bude typicky srovnáván s indexem Euro Stoxx 50 nebo MSCI Europe. Pokud fond přináší ročně 7 % a benchmark 8 %, správce aktivní hodnotou nepřidal — přidání výnosu po odečtení nákladů se nazývá alfa.

Jak si aktivní správa stojí empiricky

S&P Dow Jones Indices každoročně zveřejňuje SPIVA Scorecard, který srovnává výkonnost aktivně spravovaných fondů s jejich benchmarky. Data konzistentně ukazují, že přes 70–80 % aktivně spravovaných akciových fondů zaostává za svým benchmarkem na horizontu 10 a více let. Výsledky se liší podle regionu a třídy aktiv — na méně efektivních trzích (rozvíjející se trhy, small-cap segmenty) mají aktivní manažeři o něco větší prostor. ^[1]

Výsledek je zčásti matematický: průměrný aktivní fond musí překonat pasivní fond o celou výši svého TER jen proto, aby dosáhl stejného výnosu. Při TER 1,5 % musí manažer každý rok generovat o 1,5 procentního bodu vyšší hrubý výnos, než jaký nabízí trh — to je pro většinu manažerů dlouhodobě nesplnitelné.

Kdy aktivní správa smysl dává

Existují situace, kde je aktivní přístup obhajitelný. Likvidní alternativy (private equity, infrastruktura) nejsou indexovatelné. Na trzích s nízkou informační eficiencí mohou zkušení manažeři nacházet nesprávně oceněné tituly. Specifické strategie zaměřené na výběr dluhopisů s nižším úvěrovým rizikem mohou nabídnout hodnotu, kterou pasivní index nekopíruje. Investor by ale měl vždy zjistit, zda si správce za přidanou hodnotu výkonnostní rekord skutečně zaslouží — a ne pouze zda měl v posledních třech letech příznivý trh.

Aktivní vs. pasivní správa — přehled

Pasivní správa (indexové fondy, ETF) neklade nároky na schopnost manažera a předem garantuje výnos blízký trhu minus nízký TER. Aktivní správa nabízí možnost výnosu nad trhem, ale tuto možnost statisticky realizuje menšina fondů a jen po omezenou dobu. Kombinace obou přístupů — pasivní jádro portfolia doplněné o dílčí aktivní pozice — je strategie, pro niž se rozhoduje část institucionálních investorů.