Spořicí účet versus inflace: skutečný výkon vašich úspor

Inzerce spořicích účtů ráda pracuje s číslem, které vypadá vyšší, než je. Sazba 5,5 % na dlouhém banneru vyhrává nad sazbou 4 % i nad pojmem inflace. Klient si ale po roce na účtu nepřipíše 5,5 % z vloženého zůstatku — připíše si méně, protože ze státního pohledu jde o příjem z kapitálového majetku, který banka automaticky daní 15% srážkovou daní ^[3] . A i když si připíše skutečné nominální zhodnocení, kupní síla připsaných peněz se v čase mění podle inflace, kterou klient nevidí na výpisu, ale cítí v rozpočtu.

Skutečný výkon spořicího účtu se neměří inzerovanou sazbou, ale tím, jaká kupní síla zůstane z vloženého zůstatku po jednom roce. To je rozdíl, který se v marketingu produktu neuvádí, protože v současném sazebním prostředí ukazuje, že atraktivně inzerované 5–6 % v reálu znamená nárůst kupní síly o nula až jednotky desetin procentního bodu — pokud vůbec.

Vzorec reálného výnosu

Reálný výnos po inflaci se nepočítá jako rozdíl sazby a inflace. Korektní vzorec je:

r_r = (1 + r_n) / (1 + π) − 1

kde r_r je reálný výnos, r_n nominální výnos po dani a π meziroční míra inflace. Pro malé hodnoty obou veličin se výsledek blíží prostému rozdílu — proto laická heuristika „sazba minus inflace" funguje s odchylkou desetin procentního bodu. U vysokých hodnot inflace (jako v období 2022–2023, kdy meziroční inflace přesahovala 15 %) ^[1] rozdíl narůstá a heuristika přestává fungovat.

Pro běžnou orientaci stačí čtyři kroky. Krok 1: vezměte inzerovanou sazbu spořicího účtu. Krok 2: vynásobte ji 0,85 (odečtení 15 % daně z úroku). Krok 3: vezměte aktuální meziroční inflaci ze stránek ČSÚ. Krok 4: použijte vzorec výše. Výsledek je číslo, o které se po roce mění kupní síla vašeho zůstatku, pokud sazba i inflace zůstanou stabilní celý rok.

Modelové srovnání ve čtyřech sazebních scénářích

Tabulka ukazuje, že nominálně lákavá sazba 5,5 % vede k reálnému výnosu kolem nuly v prostředí, ve kterém inflace přesahuje 4 %. Při inflaci 8 % (období 2022–2023) ^[1] ztrácí kupní sílu i nejvyšší tržní sazba o necelé 2 procentní body ročně. Spořicí účet v takovém prostředí neslouží jako nástroj zhodnocení, ale jako prostředek omezení ztráty kupní síly.

Propagační sazby a jejich limity

Banky často inzerují sazby s konstrukcí, která vypadá výhodněji, než je. Tři typické pasti se opakují u většiny spořicích produktů na trhu, a klient, který je nevidí, pracuje s neúplnou informací o reálném výnosu vlastních peněz.

První past: limit zůstatku. Sazba 5 % platí na zůstatek do například 250 000 Kč. Cokoli nad tento limit se úročí základní sazbou (často 1 % nebo méně). Klient s 500 000 Kč na účtu vidí inzerovaných 5 %, ale efektivně dostává 3 % z celkového zůstatku. Banka má marketingově silnější číslo, klient slabší výnos.

Druhá past: časový limit propagační sazby. Akce platí prvních 3–6 měsíců, pak se sazba vrací na základní úroveň. Pokud klient peníze neodejde po skončení akce na nový účet, dostává po zbytek roku výrazně nižší úročení. Roční efektivní sazba je tak nižší, než inzerovaná promo sazba.

Třetí past: podmínky pro získání sazby. Některé banky podmiňují propagační sazbu měsíčním přísunem na běžný účet, určitým počtem karetních transakcí nebo aktivitou v investičním produktu. Pokud klient podmínky neplní, sazba se snižuje. Tyto podmínky bývají v inzerci pod hvězdičkou a marketing s nimi nepracuje.

Srážková daň z úroku

Příjem z úroků ze spořicího účtu spadá podle § 8 zákona o daních z příjmů ^[3] do kategorie „příjmy z kapitálového majetku" a podléhá zvláštní sazbě daně 15 %. Banka daň automaticky srazí při připsání úroku — klient na výpise už vidí čistý úrok. Žádné daňové přiznání kvůli úrokům běžně podávat nemusí; výjimkou jsou účty u zahraničních bank, kde česká banka srážku neprovádí, a klient odvod řeší sám.

Srážková daň znamená, že nominální sazba 6 % v praxi přináší 5,1 %. Toto číslo je pro výpočet reálného výnosu klíčové. Pokud srovnáváte spořicí účet s investičním produktem (typicky ETF), nezapomeňte daňové režimy přizpůsobit — u investic držených v ČR déle než 3 roky se uplatňuje časový test a výnos může být osvobozen.

Kdy má spořicí účet smysl

Funkce spořicího účtu není v tom porazit inflaci. Funkce je v likviditě a bezpečnosti. Pohotovostní rezerva ve výši 3–6 měsíčních fixních nákladů domácnosti by měla být uložena někde, odkud peníze získám do několika dnů, bez ztráty hodnoty způsobené tržním pohybem. Spořicí účet to splňuje. Termínovaný vklad to splňuje s omezením likvidity. ETF nebo akciový fond to nesplňuje, protože tržní volatilita může v okamžik potřeby srazit hodnotu o desítky procent.

Pro tuto funkci nemá smysl honit nejvyšší propagační sazbu. Stačí účet u solidní banky s pojištěním vkladů, sazbou v horní polovině trhu a bez nutnosti aktivních podmínek. Reálná ztráta kupní síly způsobená rozdílem 0,5 procentního bodu mezi „dobrým" a „nejlepším" účtem je menší než administrativní náklad přesouvání peněz mezi účty.

Spořicí účet není místo pro dlouhodobý majetek. Peníze, které nepotřebujete v horizontu 5 a více let, na spořicím účtu pomalu ztrácejí hodnotu i v období, kdy nominální sazba vypadá atraktivně. Pro dlouhý horizont má smysl uvažovat o diverzifikovaném portfoliu, ve kterém je spořicí účet jen rezervou pro krátkodobé potřeby, ne hlavním nástrojem zhodnocení.

Termínovaný vklad jako alternativa

Termínovaný vklad sjednává sazbu na pevnou dobu (3 měsíce až několik let). Sazba bývá vyšší než u spořicího účtu, ale za cenu vázanosti — předčasný výběr typicky znamená ztrátu nebo redukci úroků za celé období. Daňový režim je stejný jako u spořicího účtu (15% srážka).

Pro klienta, který má zůstatek navíc nad pohotovostní rezervu a peníze nepotřebuje v krátkém horizontu, je termínovaný vklad v sazebním srovnání lepší. V prostředí klesajících sazeb dokonce zachová sjednanou sazbu i poté, co spořicí účet sazbu sníží. Klient ale musí akceptovat, že peníze do data splatnosti efektivně nejsou likvidní.

Hranice této analýzy

Konkrétní sazby a inflační čísla v tabulkách jsou ilustrativní. Tržní sazby se mění, oficiální data publikuje ČNB v ARAD ^[2] a inflaci ČSÚ ^[1] . Pro vlastní rozhodování použijte aktuální čísla, ne ilustrace v tabulce.

Analýza nepokrývá daňové výjimky pro některé skupiny klientů (úročení dětských účtů, specifické režimy investičních produktů) ani strategie, které kombinují spořicí účet s jinými produkty (pravidelné investování s rezervní složkou). Pro individuální plánování konzultujte s nezávislým poradcem.

Časté otázky o reálném výnosu

Když má spořicí účet sazbu vyšší než inflace, znamená to, že vydělávám?▾

Pouze brutto. Z úroku se ještě odvádí 15 % daň. Pokud nominální sazba 5,5 % po dani vyjde 4,675 % a meziroční inflace činí 4,5 %, reálný výnos po dani a inflaci je kolem 0,17 procentního bodu. Reálná hodnota úspor stagnuje, nezvyšuje se.

Proč se reálný výnos nepočítá jako rozdíl sazby a inflace?▾

Rozdíl je dobré přiblížení pro malé hodnoty, ale matematicky správný vzorec je (1 + nominální) / (1 + inflace) − 1. Při sazbě 5 % a inflaci 5 % rozdíl ukáže 0 %, vzorec ukáže přibližně −0,02 %. U inflace 10 % a sazby 5 % rozdíl ukáže −5 procentních bodů, vzorec ukáže přibližně −4,5 procentního bodu.

Kdy se vyplatí přesouvat peníze mezi spořicími účty kvůli sazbě?▾

Pokud je rozdíl sazeb mezi účty alespoň 1 procentní bod a zůstatek na účtu přesahuje 100 000 Kč. U menších částek se rozdíl ztratí v administrativě. Pozor na propagační sazby s časovým limitem a limity zůstatku, které srážejí nadlimitní částky na nižší sazbu.

Je termínovaný vklad s vyšší sazbou lepší než spořicí účet?▾

V čistě sazebním srovnání ano, ale za cenu likvidity. Termínovaný vklad váže prostředky na sjednanou dobu a předčasný výběr typicky znamená ztrátu nebo redukci úroků. Pro pohotovostní rezervu, která musí být dostupná v řádu dnů, je spořicí účet vhodnější i za cenu mírně nižší sazby.