Likvidita

Likvidita je jednou ze tří základních charakteristik každého finančního aktiva — vedle výnosu a rizika. Mezi těmito třemi parametry existuje dlouhodobý kompromis: vysoce likvidní aktiva (běžný účet, hotovost) typicky nesou nízký výnos; aktiva s vyšším výnosem (akcie, dluhopisy, nemovitosti) mají likviditu omezenou.^[1]

Škála likvidity

Nejvyšší likvidita — hotovost, běžný účet, spořicí účet bez výpovědní lhůty. Přístup okamžitý, žádná ztráta.
Vysoká likvidita — fondy peněžního trhu, ETF na akciové indexy. Prodej během obchodního dne, zúčtování T+2, malá tržní cenová ztráta.
Střední likvidita — termínované vklady (s možností předčasného výběru se sankcí), podílové fondy s denní valuací, dluhopisy.
Nízká likvidita — stavební spoření před 6 lety, doplňkové penzijní spoření před věkem 60 let, podnikové dluhopisy bez aktivního trhu.
Velmi nízká likvidita — nemovitosti, private equity, sběratelské předměty. Prodej v řádu měsíců až let, transakční náklady 5–10 %.

Proč likviditu řídit

Domácnost potřebuje rozdělit svůj majetek mezi tři vrstvy podle časového horizontu. Provozní vrstva (1–3 měsíce výdajů) má být maximálně likvidní — běžný účet, spořicí účet. Rezervní vrstva (3–6 měsíců fixních nákladů) má být vysoce likvidní bez výpovědní lhůty. Investiční vrstva (zbytek) může být v aktivech s nižší likviditou výměnou za vyšší očekávaný výnos. Bez této vrstvy domácnost při neočekávaném výdaji prodává investice ve špatné chvíli (například akcie po propadu trhu) a realizuje zbytečné ztráty.

Likviditní prirážka

Trh za nelikviditu typicky platí — investor v nelikvidním aktivu žádá vyšší očekávaný výnos jako kompenzaci omezeného přístupu. To je jeden z důvodů, proč mají dlouhodobé termínované vklady vyšší úrok než spořicí účty bez výpovědní lhůty, proč mají podnikové dluhopisy vyšší výnos než státní dluhopisy a proč přímé nemovitostní investování slibuje vyšší výnos než REIT.

Likvidita banky

Pojem likvidita se používá i v jiném smyslu — pro banku znamená schopnost dostát závazkům vůči vkladatelům a na mezibankovním trhu. ČNB stanovuje pravidla likviditního krytí (LCR — Liquidity Coverage Ratio) a stabilního financování (NSFR), která mají zajistit, že banka přežije krátkodobé i dlouhodobé likviditní krize. Pro spotřebitele tato regulace má praktický význam: banka, která splňuje LCR a NSFR, je výrazně méně náchylná k panickému výběru.